Nízké Tatry po 18 letech


Inspirace

Někdy v půlce září se MirJur na squashi svěřil, že by rád šel přechod Nízkých Tater. Souhasil jsem, neboť krátce předtím vyšel v Mladé Frontě článek Hřebenovka Nízkých Tater , který mi připomněl jednu dávnou akci s Turisťákem, dodnes vzpomínanou jako  "S Krchňáčkem Z Donoval do Telgártu za 3,5 dne".
Dali jsme návrh do pléna na SCuku II, ale protože MarPet i DavZak už měli na prodloužený víkend sv. Václava naplánován Slovenský Ráj, nikdo se nepřidal.
Mirek nakonec odpadl taky, takže zůstalo jen "zdravé jádro", tj. Eža, Peťa a já.
Paradox je, že v sobotu se pak Mirek v Brně tloukl do hlavy, jak je krásně, zatímco my jsme ve stejnou dobu mrzli na hřebeni v mlze větru a dešti🙂

Vzhůru na Donovaly

Vyjeli jsme ve čtvrtek na večer, že přespíme pod stanem v Šútově. Jenže zadní část lomu je teď nově oplocená a vepředu to vypadalo potmě dost pracovně – měl jsem strach aby nás ráno nepřejel nějaký bagr. Zajeli jsme tedy ještě o pár km dále k Ružomberku a ustlali si u takové koliby. Nocleh vysoce komfortní, dokonce ráno kohoutek s vodou na umytí. Auto jsme nechali v Ružomberku na nádraží a 6:57 busem na Donovaly.
 

Na Donovalech nás přivítala mlha. Dali jsme si komfortní snídani s kafem, na hřebeni nám nikdo presso neudělá. Za Donovaly cesta vchází do lesa a tam začal humus. Nikdo nedokáže v lese nadělat takový bordel jako lesáci. Díky jejich rozježděným cestám a nešemu orientačnímu nesmyslu se nám dokonce podařilo v mlze zabloudit a udělat krásné kolečko. Když jsem konečně našli cestu, bzlo nám něco divné. Po pár metrech bylo jasno: Tady jsme byli před hodinou. Eža nás málem zastřelila, když si toho všimla. Cestou na Kozí Chrbát se sputil pořádný déšť a kroupy. Sice jsme měli pláštěnky, ale když ve větru prší ze všech stran i zdola nahoru, promoknete stejně. Potkali jsme partu, která to vzdala a vracela se na Donovaly. Ne, toho bohdá nebude aby turista z boje utíkal! Chtěl jsem dojít do Hiadelského sedla a tam dle počasí pokračovat nebo sejít do Korytnice-Kúpele. Ale najednou se v mlze objevila bouda – starý salaš – a my se měli kde schovat před deštěm. Počkáme až  přejde největší déšť a půjdem, říkali jsme si. Když ale nepřestalo ani do jedné, uvědonili jsme si, že na Ďurkovou (podle značek 7 hodim) dnes nedojdem. Smířili jsme se tedy, že přespíme v salaši, a když se k večeru konečně udělalo hezky, vylezli jsme na Kozí Chrbát na obhlídku.

Večer, sotva jsme se uložili a zavřeli víka, ozvaly se hlasy. Otevřel jsem dveře a ptám se "Kolik Vás je?" Nějací študáci z Brna. Byli hrozně překvapení, že už tu někdo spí, ale naštěstí byli jen čtyři a pes. 8 hlav na 6 čtverečních metrů sice nesplňuje normy, ale vyspali jsme se.
 

 
Ráno jsme alespoň mohli brzy vyrazit. Na Prašivé (prvý kopec na hřebeni) byla hustá mlha a silný vítr. Člověk musel jít nakloněný na jednu stranu a když náhodou přestalo fučet, přepadl na druhou. Tohle nemůžeme vydržet dalších 5 hodin! Naštěstí z té husté mlhy občas vykoukl kousek kopce a dodal nám optimismus. Dopadlo ro dobře, před čtvrtou jsme uviděli útulnu.
 
(pokračování příště)
 

This entry was posted in Travel. Bookmark the permalink.

2 Responses to Nízké Tatry po 18 letech

  1. Pingback: Chybějící střední třída | Tom Kaňok

  2. Pingback: Chybějící střední třída | Tom Kaňok

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s